Myslela si, že je sama. Koupelna měla být prázdná. Ale jediný krok přes práh jí změnil život navždy. Byl tam. Pod sprchou. Nahý. Neznámý muž. A když se otočil… to, co viděla na jeho břiše — nebylo ani normální, ani možné. Byl to znak. Volání. Začátek něčeho, co si ani nedokázala představit.
Všechno začalo jako obyčejný den… dokud neuslyšela zvuk vody
Anna (jméno bylo změněno) se vrátila domů dříve než obvykle. Obyčejná středa. Stresující den. Chtěla jen ticho a krátkou sprchu. Její manžel byl na služební cestě. Dům měl být prázdný.
Ale… voda tekla.
Z koupelny.
Srdce se jí rozbušilo. Tiše se přiblížila. Myslela, že možná zapomněla zavřít kohoutek. Ale když otevřela dveře — spatřila scénu, kterou nikdy nezapomene.
Stál pod sprchou. Nahý. Klidný. A tehdy — se otočil
Vysoký. Svalnatý. Jeho kůže se třpytila pod proudem vody. Anna zůstala jako přikovaná. Chtěla zakřičet, ale neměla vzduch.
Pak se otočil. A podíval se jí přímo do očí. Klidně. Bez šoku, bez paniky.
A řekl:
„Brzy jsi to měla zjistit.“
Ale to nebyla ta slova, co ji šokovala.
Byl to znak na jeho břiše.
Už ten znak jednou viděla. Ve snech. V nočních můrách.
Kruhový symbol. Vyrytý do kůže. Ne jako tetování — ale jako starověké znamení. Uvnitř kruhu byl trojúhelník a v něm převrácené písmeno A. Děsivé, ale povědomé.
Od dětství Anna snila o stejném muži. Tmavý, vysoký, ve vodě. Stál v dešti nebo pod sprchou. Vždy měl ten samý symbol.
Pokaždé, když se probudila, zapomněla jeho tvář… ale ne ten znak.
Chtěla utéct, ale on řekl celé její jméno. A něco víc.
„Anna Maria Jovanovská. Narozená 4. dubna 1991, ve 3:04 ráno. Byla jsi vybrána ještě před svým narozením.“
Ztuhla. Nikdo to nevěděl. Její celé jméno, přesné datum a čas narození — nebyly nikde zveřejněné. Ani na sociálních sítích, ani v dokumentech. Jen její zesnulí rodiče to věděli.
Kdo to byl? A co dělal v její koupelně?
Když se pokusila zeptat „Kdo jsi?“, neodpověděl. Jen ukázal rukou na zrcadlo zamlžené párou.
A tam, v mlze, se objevila zpráva:
„Přišel, aby tě probudil.“
Ten symbol má jméno: Avalej
Anna začala pátrat. Webové stránky, fóra, archivy okultních symbolů. A tam — ho našla. Symbol patřil postavě jménem Avalej — Strážce snů. Entita, která se objevuje každých 100 let „vyvoleným“ — lidem, kteří v sobě nesou dávnou paměť.
Ona — byla jednou z nich.
A pak se stalo něco ještě podivnějšího
O několik dní později si Anna všimla stejného znaku na svém vlastním břiše.
Nejprve vypadal jako modřina. Pak jako popálenina. Nakonec — stejný symbol. Dokonale totožný.
A pak — začal svítit. V noci. Když usnula, začaly vize. Města, která neexistují. Lidé, které zná jménem, ale nikdy je nepotkala. Jazyky, kterým rozumí — ale nikdy se je neučila.
Zmizel. Ale ona ví: je stále tady
Už se neukázal. Ale cítí ho. Když se jí symbol na kůži zahřeje — ví, že je nablízku. Někdy ho vídá ve snech, jak znovu stojí pod vodou. Tichý. Klidný. Čeká.
Lidé si myslí, že se zbláznila. Ale není sama
Na tajných fórech našla další jako ona. I oni viděli „muže z koupelny“. I oni mají stejné znaky. Všichni s podobným příběhem.
A teď, všichni — hledají odpovědi.
Proč právě oni? Co se od nich očekává? A co přijde dál?