Když Jsem Uklízel Dědečkův Starý Dům, Narazil Jsem na Podivný Dřevěný Předmět… Co To Asi Mělo Být?

Dědečkův dům stával na samotě u malé jihočeské vesnice. Po jeho smrti osiřel, zapadal prachem a zarůstal vzpomínkami. Rozhodl jsem se tam strávit léto – uklidit, oprášit minulost a prozkoumat každý kout, kde by mohlo něco z jeho života přetrvávat. Netušil jsem ale, že narazím na záhadu, která mě na týdny vtáhne.

Jednoho uplakaného odpoledne jsem se pustil do půdy. Byla přeplněná – staré bedny, nářadí, knihy, polorozpadlé hodiny, zaprášené krabice. V rohu, schovaná za kufrem potaženým hrubým plátnem, se ukrývala nenápadná dřevěná krabička. A v ní – podivný předmět.

Přibližně 25 centimetrů dlouhý kus dřeva, plný výřezů, zářezů a malý kovový mechanismus, který se dal otáčet. Vypadal funkčně, ale přesto jsem netušil, k čemu by mohl sloužit. Neodpovídal žádnému nástroji, co bych znal – ani pro řemeslníky, ani pro domácí kutily. Příliš precizní na ozdobu, ale ne dost robustní na praktické použití.

Ukázal jsem ho přátelům – padaly tipy jako část hudebního nástroje, část foťáku, nebo snad staré nářadí. Ani internet a sběratelské diskuse nepřinesly jistotu. Někteří tvrdili, že to může být nástroj na pletení sítí, jiní hádali měřicí pomůcku. Někdo dokonce navrhl, že si děda něco zkonstruoval jen tak pro sebe.

Až když jsem jednou listoval deníkem, který jsem našel zapadlý ve spíži, narazil jsem na zmínku o „učební pomůcce na lodní uzly“, kterou dědeček používal, když byl mladý kadet u říční plavby. A náhle to do sebe začalo zapadat.

Zjistil jsem, že ten záhadný předmět je ručně vyrobený trenažér pro nácvik lodních uzlů – každý zářez měl své místo, každý kovový detail simuloval napětí lana. Dědeček ho prý zhotovil podle staré německé příručky pro námořnické školy. V mládí totiž působil u lodního družstva na Vltavě – kapitola jeho života, o které se doma téměř nemluvilo.

Dnes ten dřevěný model stojí u mě doma, na polici. Ne jako zvláštnost, ale jako vzpomínka. Je důkazem dědečkovy zručnosti, jeho mládí i doby, kdy se řemeslo učilo rukama a srdcem. A také připomínkou, že obyčejné věci mohou vyprávět neobyčejné příběhy – pokud jim dáme prostor.

Добавить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *