Od dětství snila o dokonalosti. Každé ráno stála před zrcadlem a poměřovala své rysy s krásami z časopisů. Věřila že když upraví vlasy perfektně upraví make up získá štíhlou postavu a oblékne nejdražší šaty pak bude milována a přijata.

Rodiče jí varovali ze skutečný život nesestává jen z póz fotografií a lesku. Ale ona je nechtěla poslouchat. Vydržela mnoho diet které ji vysilovaly. Možná že někdy i upřednostnila trénink před odpočinkem. Nelitovala hodin strávených v posilovně nebo výdajů na kosmetiku a plastické operace.

Ale perubahan nebyla jen tělesná. I v duši se něco změnilo. Přestala důvěřovat lidem protože se bála že ji odsoudí. Začala skrývat slabiny a strachy za maskou krásy. Když někdo viděl její tělo nedokonalosti oči unavené pod očima jizvy po operacích ona se smála a pokračovala dál.

Jednoho dne přišla zpráva která otřásla jejím světem. Fotograf jejímu tělu zaznamenal komplikace kvůli chirurgickému zásahu který přehnal. Lékaři varovali před nebezpečím jejího zdraví. Panenka její sen se měnila v noční můru.

Musela se rozhodnout. Pokračovat nebo se zastavit. Zdálo se že krásě obětovala přátelství rodinu klid i sebe sama. A přesto stále cítila že pokud ustoupí ztratí část své identity.

Nakonec pochopila že pravá krása nepochází z dokonalých linií či vyhlazené pleti ale z laskavosti tváře oči co se smějí duše co cítí. Rozhodla se hledat vyrovnanost. Začala navštěvovat terapii obnovovat vztahy s lidmi kteří ji milovali bez podmínek.

Její cesta nebyla snadná plná bolesti pochybností lidského soudu. Ale postupně našla klid učila se přijímat své jizvy a přijímat svou jedinečnost.

Neobětovala už vše pro ideál který ji ničil místo toho žila pro chvíle když se smála s přáteli pro západy slunce pro dotek že je milována taková jaká je.

Tento příběh dívky která chtěla být panenkou končí ne triumfem dokonalosti ale vítězstvím opravdové krásy.