A ani na okamžik ho nenapadlo, že by se mohla rozpadnout. Tajnou dovolenou s mladou milenkou plánoval do posledního detailu: vybral slunné letovisko na západním pobřeží, zarezervoval stylový hotelový pokoj pro dva a letenky schoval hluboko do kufru auta mezi staré smlouvy a složky. Pro manželku měl připravený věrohodný příběh o neodkladné pracovní cestě.

Ten večer se vrátil domů pozdě, s unaveným výrazem, který měl působit přirozeně.

„Zítra ráno odjíždím na služební cestu,“ pronesl lehkovážně.

Samantha pouze přikývla. Už několik měsíců cítila, že muž, se kterým žila, je jí čím dál cizejší. Byl chladný, podrážděný, často mlčel. Mark byl však tak jistý svou hrou, že si nevšiml, jak pozorně ho sleduje.

Samantha měla podezření už dávno. Intuice jí říkala, že práce je jen záminka. V jeho pohledech, gestech i tichu byla jiná žena. Chyběl jí však důkaz.

Až do té noci.

Krátce po půlnoci, když Mark tvrdě spal, se Samantha tiše zvedla z postele a zamířila do garáže. Světlem telefonu prohledala auto. Netvalo to dlouho. Našla pečlivě složené letenky — dvě. Jméno druhé osoby bylo jasně čitelné.

Zůstala stát jako přikovaná. Neplakala. Nekřičela. Jen se zhluboka nadechla a pomalu vydechla, jako by se v ní něco definitivně uzavřelo. Vrátila se do domu, sedla si ke kuchyňskému stolu a zůstala tam až do svítání.

Mohla ho vzbudit. Mohla udělat scénu. Zničit ho jedním telefonátem.

Ale rozhodla se jinak.

Když se rozednilo, měla jasno. Plán byl hotový — klidný, promyšlený a nemilosrdný.

Ráno vstala dřív než obvykle, připravila snídani a prostřela stůl. Mark přišel dolů s kufrem v ruce, uvolněný, téměř spokojený.

„Ty už jsi vzhůru?“ podivil se.

„Chtěla jsem se rozloučit,“ odpověděla klidně a podala mu kávu.

Nevšiml si pevnosti v jejím hlase. Psál zprávy na telefonu.

„Ozvu se, až dorazím,“ řekl a zamířil ke dveřím.

„Šťastnou cestu,“ odpověděla Samantha.

Neobejmul ji. Ani se neotočil.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Samantha si pomalu sedla. Slzy nepřišly. Jen chladné odhodlání. Vzala telefon.

První hovor do banky.
Druhý právníkovi.
Třetí do hotelu, kde měl Mark bydlet.

Znala všechno — název hotelu, termíny, číslo rezervace.

„Dobrý den,“ řekla klidným hlasem. „Potřebuji upravit jednu rezervaci.“

Mezitím Mark čekal na letišti. Let měl zpoždění, milenka dorazila pozdě. Nervozita rostla. Samanthě posílal strohé zprávy o pracovních jednáních, netušíc, že jeho plán se už hroutí.

Na recepci hotelu se zaměstnanec zamračil na obrazovku.

„Omlouvám se, pane, ale vaše rezervace byla dnes ráno změněna,“ oznámil. „Pokoj je nyní určen pouze pro jednu osobu.“

„To není možné,“ vybuchl Mark. „Všechno jsem zařídil já.“

„Podmínky byly upraveny. Druhý host nemá povolený pobyt.“

Milenka zbledla a ustoupila krok zpět.

V tu chvíli Markovi zavibroval telefon. Zpráva:

„Doufám, že se ti dovolená vydařila. Ta moje právě začala.“

Zkusil zavolat. Telefon byl vypnutý.

Ale to byl teprve začátek.

Jeho platební karty přestaly fungovat. Společný účet byl zablokován. Auto, vedené na Samantu, už nemohl používat. V e-mailu ho čekalo oficiální oznámení o zahájení rozvodového řízení a finanční kontrole.

Po dvou dnech milenka odešla. Rozzlobená a zklamaná.

Když se Mark po týdnu vrátil domů, dům byl prázdný. Jeho věci zmizely. Samantha nikde. Na stole ležela obálka.

„Věděla jsem to už dávno. Jen jsem čekala, až odejdeš navždy.“

Mark se sesunul na podlahu.

Samantha však už byla daleko.
A tentokrát se nehodlala vracet.