Když byl bývalý policista Tomáš K. poslán do vězení za trestný čin, o kterém stále tvrdí, že ho nespáchal, největší ránu mu nezpůsobil samotný rozsudek, ale odloučení od jeho psa Maxe. Max byl jeho nerozlučným společníkem – nejen v práci, ale i v soukromém životě. Vychovával ho od štěněte a vytvořilo se mezi nimi hluboké pouto. Po zatčení byl však Max odvezen do útulku, a Tomáš zůstal v cele se srdcem plným otázek a obav.

Denně si v duchu opakoval: „Je Max v pořádku? Pamatuje si mě vůbec?“

Zatímco právníci bojovali za obnovu procesu a probíhalo odvolací řízení, Tomáš toužil po jediném – znovu vidět svého čtyřnohého přítele. Psával dopisy, podával žádosti, ale dlouho bez úspěchu. Až po dlouhém čekání a vytrvalém naléhání přišla odpověď: věznice mu umožnila krátké, ale dozorované setkání s Maxem.

Setkání, které dojalo každého přítomného. Max poznal Tomáše okamžitě. Navzdory dlouhému odloučení se k němu vrhl s neuvěřitelnou radostí a silou, že ho museli zadržet dva pracovníci. Na pár minut přestaly existovat mříže i zdi – byli tu jen dva přátelé, kteří znovu našli jeden druhého.

Záběry z jejich setkání obletěly internet a znovu přitáhly pozornost k případu Tomáše K. Nové důkazy, které vyšly najevo, nyní dávají naději na obnovu řízení.

„To objetí s Maxem mi vrátilo víru. Všechno kolem mě selhalo – ale on ne,“ svěřil se Tomáš se slzami v očích.