Devítiletý Adam strávil už tři měsíce na jednotce intenzivní péče v dětské nemocnici v Brně. Lékaři si lámali hlavu nad záhadnou nemocí, která ho každým dnem více oslabovala. Chlapec, který byl ještě nedávno plný života, se proměnil ve vyčerpanou postavu připoutanou na přístroje. Diagnóza zůstávala nejasná – vzácný neurodegenerativní syndrom neznámého původu.

Adam ztratil schopnost pohybu, řeči i příjmu potravy. Většinu dne měl oči zavřené, a i když se občas pokusil pousmát, bylo zřejmé, že ho opouští síla i naděje. Rodiče byli stále po jeho boku, ale i lékaři už ztráceli víru v uzdravení – mluvili už jen o klidném loučení.

A pak přišlo ono zvláštní pondělní odpoledne.

Všude panovalo ticho, až nepříjemné. Vítr začal šumět mezi korunami stromů u nemocnice a najednou – otevřeným oknem v šestém patře vletěla vrána. Byla černá, majestátní, a její přítomnost působila nečekaně klidně. V zobáku nesla svazek suchých bylin převázaný červenou nití. Bez váhání přešla po parapetu, usedla na stolek vedle Adamovy postele a byliny položila u jeho ruky. Poté tiše odletěla.

Sestra, která to viděla, zůstala v šoku. Přivolala lékaře. Nikdo nedokázal vysvětlit, odkud se pták vzal a jak se k němu dostaly tyto byliny.

Rostliny byly zvláštní. Jedna připomínala hořec, druhá pelyněk, ale třetí byla pro všechny neznámá. I přesto z nich vycházela výrazná vůně. Jeden z lékařů si vzpomněl na starý popis léčivé směsi z 18. století – téměř zapomenutý recept z dob moru. Složení odpovídalo téměř přesně.

V zoufalství padlo odvážné rozhodnutí: vyzkoušet extrakt v malém množství a pod dohledem.

A pak přišla první změna.

Druhý den Adam otevřel oči. Třetí den pohnul rukou. Pátý den požádal o vodu. Desátý den se posadil. Tým lékařů, dříve bezradný, se stal svědkem nevídaného obratu.

Laboratorní testy odhalily, že jedna z bylin obsahovala neznámý alkaloid – látku schopnou regenerace nervových buněk. Vědecký svět byl ohromen.

Ale záhada zůstává: Kde vrána našla tuto směs? A proč ji přinesla právě Adamovi?

Jedni mluví o náhodě. Druzí o poselství. V některých kulturách jsou vrány vnímány jako strážci mezi životem a smrtí. Možná tahle přinesla rovnováhu zpět.

Dnes je Adam opět zdravý. Chodí do školy, hraje na kytaru a pokaždé, když prochází kolem nemocnice, zvedne oči ke korunám stromů.

„Děkuju,“ zašeptá. „Nezapomněl jsem.“