Josef a Marie. Známý a oblíbený pár z malé vesničky na Moravě. Jejich láska začala v roce 1953 svatbou a trvala až do Josefovy smrti ve věku 94 let. Všichni je vnímali jako tiché, nenápadné lidi, jejichž vztah byl pevným pilířem vesnického života. Skutečný příběh oddanosti.

Krátce před Josefovým skonem, když už ležel na lůžku obklopen rodinou, mu přinesli krabici se starými fotografiemi. Chtěli mu zpříjemnit poslední chvíle vzpomínkami na společný život. Josef si s úsměvem prohlížel snímky – až narazil na jeden konkrétní.

Byla to jejich svatební fotografie.

Najednou ztichl, oči mu zůstaly upřené na jeden bod.

„To snad ne…,“ vydechl.

Ukázal prstem na postavu v pozadí. Byl tam muž v obleku, opřený o strom. Rozmazaný, téměř přehlédnutelný. Ale Josef si byl jistý — ten obličej poznával.

Byl to on. Ale ne mladý — byl to on sám, jak vypadal nyní, ve stáří. A co víc, na ruce měl prsten, který začal nosit až od roku 1978, po operaci levé ruky. V den svatby ho mít nemohl.

Rodina si myslela, že už plete realitu se vzpomínkami. Jen Marie zůstala mlčet. Nakonec se k němu naklonila a tiše řekla:

„Měla jsem ti to říct už dávno. Ale nikdy jsi to neměl zjistit…“

A pak začala vyprávět. O tajemstvích, která připomínala šílenství. O událostech, které se vymykaly času. O chybě, která měla zůstat pohřbená. A o tom, co se skutečně odehrálo den před jejich svatbou.

Josef zemřel o dva dny později. Fotografie zůstala v jeho ruce až do poslední chvíle. A jeho poslední slova zněla:

„Tohle nebyl začátek… to byl konec, který se znovu vrátil.“