Vše šlo podle harmonogramu. Letadlo bylo připraveno, palubní personál dokončil bezpečnostní instrukce a cestující se usazovali – někteří zíraní do telefonů, jiní ztraceni ve vlastních myšlenkách při pohledu z okénka. Motory se rozběhly naplno a letoun se začal pomalu posouvat k ranveji. Všechno nasvědčovalo poklidnému začátku letu.

A pak to náhle narušil nečekaný zvuk.

Ozval se podivný, kovový třesk, něco jako pád nebo prasknutí. Dveře kabiny se náhle rozletěly a jeden z členů posádky rychle zamířil k pilotnímu prostoru. Krátce nato se ozval hlas kapitána v interkomu – tentokrát ale s napětím:

„Vážení cestující, z technických důvodů musíme odložit vzlet. Prosíme vás, zachovejte klid a zůstaňte na svých místech.“

Napětí v kabině se stupňovalo. Lidé se začali mezi sebou vyptávat, co se děje, ale odpovědi nepřicházely. Letadlo zůstalo stát. Minuty plynuly pomalu, téměř jako by čas ztratil svůj rytmus. Venku slunce mizelo za obzorem a uvnitř letadla se odehrávala situace, která nikomu nebyla zcela jasná – ale bylo cítit, že se něco změnilo.

Protože těsně před vzletem může dojít k čemukoliv… a někdy to nekončí dobře.