Řidič autobusu Tomáš si den co den všímá stejného jevu — do jeho vozu pravidelně nastupuje mladá dívka. Vždy si sedne na to samé místo, bez jediného slova, se sklopenýma očima a smutkem ve tváři. Často má v očích slzy. Tomáš si postupně začíná uvědomovat, že dívka něco prožívá. Něco vážného.

Dlouhé týdny sleduje, jak vystupuje na stejné zastávce a mizí ve městě. Až jednoho dne, když autobus opustí, si Tomáš povšimne něčeho pod jejím sedadlem — zašlého balíčku omotaného látkou. S napětím ho vyjme a opatrně rozbalí.

Uvnitř se ukrývá několik ručně psaných dopisů, dětské kresby a deník. Jakmile začne číst, svírá se mu hrdlo. Stránky deníku vyprávějí příběh plný bolesti — o zanedbávání v rodině, o strachu, osamění a ztrátě naděje. Každé slovo je výkřikem o pomoc, který dosud nikdo neslyšel.

Tomáš neváhá. Obrací se na sociální pracovníky a celou věc oznamuje. Brzy se dívce dostává pomoci, kterou tolik potřebovala. Její tvář se pomalu mění — místo slz se začínají objevovat první náznaky úsměvu.

Díky všímavosti a odvaze jednoho člověka dostala šanci na nový začátek.