Bylo pochmurné zimní odpoledne. Jemný sníh se snášel na střechy starých domů, ulice byly opuštěné a chlad pronikal až do kostí. V malém obchodě na kraji města seděl pan Karel, prodavač, který tam pracoval už řadu let. Den plynul pomalu – lidé spěchali domů a do obchodu přicházeli jen výjimečně.

Kolem třetí hodiny dorazila dívka. Vypadala, že jí je kolem osmi nebo devíti let. Na sobě měla starou, velkou bundu, která jí neseděla, a boty s děravou podrážkou. Vlasy měla zapletené do copu, tváře zrudlé od mrazu. Chodila mezi regály a v ruce držela prázdnou látkovou tašku. Karel si jí všiml – nebyla místní a vypadala nervózně.

Najednou ho něco zaujalo.

Dívka se rozhlédla kolem sebe, a když si myslela, že ji nikdo nesleduje, schovala pod bundu toastový chléb a malou konzervu. Karel to zahlédl díky bezpečnostnímu zrcadlu. Vstal od pultu s úmyslem ji zastavit, ale když uviděl její výraz, zarazil se. Nebyla to drzost, co v jejích očích viděl. Byl to strach a zoufalství.

Když dívka opustila obchod, oblékl si kabát a vyrazil za ní. Nepřemýšlel o policii – chtěl pochopit, co se stalo. Sledoval ji přes ulice až k opuštěné továrně na okraji města. Vešla dovnitř postranním vchodem a po chvilce váhání ji následoval.

Obraz, který se mu naskytl, mu vzal dech.

V jedné z chladných místností, bez topení a světla, ležela na podlaze stará deka, pár igelitek a v rohu žena – nejspíš matka – slabá, bledá, pod tenkou přikrývkou. Vedle ní spal malý chlapec. Dívka si klekla, vytáhla jídlo a začala otvírat konzervu.

— Mami, máme chléb. Dnes už nebudeš hladovět.

Karel stál ve dveřích neschopen slova. Pochopil, že to nebyla krádež. Byl to zoufalý pokus přežít. Snaha dítěte pomoci své rodině.

Po chvíli ticha pronesl klidným hlasem:

— Neboj se. Pomůžu vám.

A skutečně – zavolal sociální pracovníky, přinesl teplé jídlo, přikrývky a zaplatil jim ubytování v azylovém domě. Pomohl matce dostat se k lékaři a dětem zařídil školní docházku. Nedělal to pro uznání. Jednoduše cítil, že tak to má být.

Od té doby už dívka nemusela krást.

A pan Karel, prostý prodavač z malého obchodu, si navždy uchoval vzpomínku na malou holčičku, která ho naučila, že i za tichým zoufalstvím se může skrývat příběh, který stojí za vyslechnutí – a život, který stojí za záchranu.