Co začalo jako obyčejný večer, se během několika hodin proměnilo v noční můru, na kterou žádný z účastníků nikdy nezapomene.
V poklidné části města si Jana, svobodná matka osmileté Sáry, vychutnávala sobotní večer. Po přečtení pohádky na dobrou noc a objetí se dcera uložila do postele. Bylo po desáté hodině. Ticho noci ale netrvalo dlouho.
Krátce po jedné hodině ráno Janu probudil zoufalý křik. Vyběhla z ložnice a našla Sárku u dveří jejího pokoje – bledou, rozklepanou a s očima plnýma slz.
„Někdo je pod postelí. Dívá se na mě. Dýchá…,“ šeptala opakovaně.
Jana se snažila dceru uklidnit – přesvědčovala ji, že šlo o zlý sen. Pečlivě prohlédla celý pokoj, nahlédla i pod postel. Nic neobjevila. Ale Sára odmítala zpátky do pokoje vkročit.
Druhý den se situace opakovala. A pak znovu. Tentokrát si však Jana všimla drobných škrábanců na podlaze, které tam předtím určitě nebyly.
👮♂️ Zásah ve tři ráno
Třetí noc se rozhodla nečekat a zavolala na tísňovou linku.
„Možná jsem jen vyděšená matka… ale něco tady nesedí,“ řekla operátorovi.
Dvojice policistů dorazila krátce po jedné hodině ranní. Prohledali celý byt – na první pohled nic podezřelého. Až jeden z nich si všiml, že dětská postel působí nezvykle těžce.
Když nadzvedli matraci a konstrukci roštu, narazili na něco, co nikdo z nich nečekal.
😱 Dutina pod postelí
Pod prkny se nacházel malý, skrytý prostor. Dřevěný poklop zakrývala překližka dokonale sladěná s rámem postele.
A v tom úkrytu… klečel muž. Vychrtlý, zanedbaný, s plyšovým medvídkem v náručí. Neřekl ani slovo. Jen se díval.
Jeho pohled byl prázdný, bez emocí. Neprojevil žádný odpor, žádný strach. Jen ticho.
📂 Kdo to byl?
Policie později potvrdila, že se jednalo o muže, který utekl z psychiatrického zařízení vzdáleného asi 50 kilometrů. Zmizel před několika týdny – od té doby byl pohřešován.
Z dostupných informací vyplývá, že se do bytu dostal ještě před tím, než se Jana se Sárou nastěhovaly. V úkrytu pod postelí přežíval bez povšimnutí celé tři týdny.
V jeho batohu našli policisté deník s dětskými kresbami. Některé zachycovaly Sářinu tvář – pod nimi byly ručně psané poznámky:
„Dnes mě viděla. Smála se. Mluvila na mě.“
🕯️ A potom?
Po dramatickém zásahu se Jana i s dcerou odstěhovala k příbuzným. Pokoj zůstal prázdný, postel byla odstraněna.
Na žádost rodiny případ nebyl medializován. Ale lidé, kteří byli při zásahu přítomni, prý dodnes nezapomenou na ten okamžik, kdy se deska pod postelí odklopila — a zpoza ní se objevily oči.