Bylo mu teprve třináct let, když se stal nejmladším otcem v zemi. Jeho příběh tehdy obletěl média, vyvolal bouřlivé diskuse na sociálních sítích i v politických kruzích. Mnozí hovořili o selhání školství, jiní vinili rodiče a někteří v tom viděli širší problém celé společnosti.

Chlapec, kterému média říkala „Tomáš“, žil v malém městě na severu republiky. Jeho přítelkyni bylo čtrnáct. Těhotenství bylo náhodné, nezáměrné a pro oba naprosto nečekané. Rodiny obou dětí se dostaly pod tlak veřejnosti, škol i úřadů. Psychologové, sociální pracovníci a dokonce i právníci začali řešit, co dál.

Rodiče se rozhodli dítě si ponechat. Péče o novorozence přešla částečně na prarodiče, protože oba „rodiče“ byli stále dětmi. Škola poskytla individuální plán a stát pomohl s materiální podporou. Skandál sice časem ustoupil z titulků, ale pro zúčastněné tím nic neskončilo.

Dnes, o patnáct let později, je z Tomáše dospělý muž. Vyrostl, dokončil školu, vystudoval učiliště a nyní pracuje jako elektrikář. Se svou tehdejší přítelkyní už netvoří pár, ale oba zůstali v kontaktu kvůli dítěti, které mezitím vyrostlo ve zdravého a chytrého školáka.

Tomáš přiznává, že jeho začátek nebyl jednoduchý. Přesto říká, že ho to naučilo odpovědnosti mnohem dřív než jeho vrstevníky. „Dělal jsem chyby, ale nikdy jsem neutekl. Věděl jsem, že musím být pro svého syna táta, i když jsem sám ještě kluka v sobě měl,“ říká.

Příběh, který začal jako šokující událost, se po letech proměnil v důkaz, že i z nečekaných situací může vyrůst síla, zralost a odhodlání. Dnes už se o Tomášovi nepíše jako o „nejmladším otci“. Dnes je prostě jen otec — a to dobrý.