Klášter svaté Agáty, nacházející se v tiché a izolované dolině, byl po desetiletí považován za symbol duchovní čistoty, klidu a přísné kázně. Ženský klášter, do něhož nebylo mužům povoleno ani vstoupit, existoval více než dvě stě let. Ženy, které tam žily, se věnovaly modlitbě, půstu, tichu a službě Bohu. Nic však nemohlo připravit ani jeptišky, ani matku představenou na to, co mělo otřást základy jejich světa.

Všechno začalo tiše, téměř nepozorovaně. Jedna mladá jeptiška s rozechvělým hlasem přiznala matce představené, že je těhotná. Neměla pro to žádné vysvětlení – neopustila klášter a podle ní neměla žádný kontakt s mužem. Matka představená si zpočátku myslela, že jde o lékařskou chybu nebo psychologický klam. Ale když se se stejnou zprávou přihlásily další dvě, tři, a pak ještě více jeptišek – klášter zachvátil chaos a strach.

Klášter byl ze všech stran uzavřen – vysoké kamenné zdi, vnější kamery, přísný režim zásobování a žádná přítomnost mužů. Nikdo nedokázal vysvětlit, jak se něco takového mohlo stát.

V utajení nařídila matka představená nainstalovat skryté kamery do různých částí kláštera: chodby, sklady, knihovnu a dokonce i některé technické místnosti. Jejím cílem bylo jasné – odhalit, co se děje, než se skandál dostane za zdi kláštera.

Několik dní záběry neukazovaly nic neobvyklého. Sestry si plnily své povinnosti – modlily se, pracovaly na zahradě, četly, vařily. Ale osmý den kamera umístěná ve staré sklepní místnosti zachytila něco šokujícího.

Na záznamu je vidět, jak jedna jeptiška otevírá malá, skrytá dvířka za regály s konzervami. Za nimi – dlouhý podzemní tunel. Brzy do tunelu vejde muž. Oblečený v montérkách, s batohem na zádech, kráčí sebevědomě, jako by přesně věděl, kam jde. Další záběry ukazují jeho setkání s několika jeptiškami na skrytých místech – se zjevnou důvěrou a organizovaností.

Vyšetřování odhalilo, že muž byl místní řemeslník, který před lety pracoval na staré vodovodní instalaci u kláštera. Náhodou objevil tajné dveře – starý mnišský tunel vybudovaný ve středověku jako úniková cesta. Namísto nahlášení začal tajně přicházet – a zřejmě našel spojenecké duše v několika osamělých sestrách.

Když se vše odhalilo, zpráva se rozšířila jako požár. Média se vrhla na skandál, veřejnost byla šokována. Někteří obviňovali církev z represe a nereálných očekávání, jiní odsuzovali jeptišky za porušení slibu. Byli i tací, kteří považovali řemeslníka za manipulátora – ale i tací, kteří v něm viděli jen symbol lidské přirozenosti.

Matka představená rezignovala. Několik sester opustilo řeholní život. Klášter byl uzavřen. Ale příběh zůstal – a ne jen jako náboženský skandál, ale jako otázka: může se člověk skutečně vzdát lásky, blízkosti, tělesnosti? A má víra znamenat odmítnutí všeho lidského?

Dnes stojí klášter svaté Agáty prázdný. Zdi jsou stejné, ale ticho v nich je jiné – jako by šeptalo příběh, který přesahuje všechny dogmata. Příběh, který připomíná, že i na nejsvatějších místech zůstává srdce tajemstvím.