Na severu, tam kde hory mlčí pod bílou tíhou sněhu a zima nikdy zcela nekončí, žila vlčice s kožichem bílým jako čerstvě napadaný sníh. Obyvatelé vesnice v údolí jí říkali duch lesa. Nikdo ji neznal zblízka – jen mihotavý stín mezi stromy, šepot vánku ve větvích, stopa, která se ztratila v závěji.

Ale nebyla jen legendou. Byla matkou.

V noře ukryté pod skalním převisem přivedla na svět čtyři vlčata – slepá, bezbranná, závislá jen na ní. Každou noc se vydávala na lov, aby je nakrmila, a zahřívala je svým tělem. Byla odvážná. A sama.

Až do chvíle, kdy se všechno změnilo.

Jedno ráno horami otřásl hluboký, temný rachot. Snad sesuv půdy, snad země mluvila svým vlastním jazykem – ale výsledek byl jasný. Část svahu se zřítila a pohřbila noru pod kamením a sněhem.

Když se vlčice vrátila, vchod zmizel. Jen led, zem a hrobové ticho. Vrhla se na místo, drápala, rvala zmrzlou zem, kopala do úmoru. Zraněná, ale nezastavitelná. Její mláďata byla uvnitř.

A právě tehdy ji spatřil starý muž.

Josef – samotář, který kdysi býval lesníkem – žil v chatě pod horou. Když uslyšel hřmění, vyrazil zjistit, co se stalo. A tam, u zřícené skály, viděl bílou vlčici. Neútočila. Jen hleděla. A v tom pohledu bylo zoufalství i naděje.

„Mluvila beze slov,“ řekl později.

Neváhal. Vrátil se pro nářadí – lopatu, železnou tyč – a začal kopat. Vlčice zůstala po jeho boku. Těžce dýchala, ale neutekla. Věděla, že ten muž jí nepřišel ublížit.

Po dlouhých hodinách zaslechli zvuky – slabé kňučení. Josef opatrně vytáhl dvě vlčata. Živá, i když promrzlá. Třetí nepřežilo. Čtvrté sotva dýchalo.

Vlčice neprotestovala. Jen se sklonila k mláďatům, olízla jim čumáčky a na Josefa pohlédla pohledem, který žádný člověk nedokáže popsat.

Díky němu přežila. Ona i její krev.

Od té doby se v horách šeptá, že každou zimu přichází k jeho chatě. Nestojí blízko. Jen v dálce, mezi stromy, sedí a dívá se.

A když jednoho dne Josef zmizel navždy, vlci několik nocí vyli k obloze. Jako by děkovali. Nebo se loučili.

V těch tvrdých horách vzniklo pouto – ne mezi člověkem a šelmou, ale mezi dvěma bytostmi, které pochopily ticho. Mezi mužem, který naslouchal, a matkou, která nikdy nevzdala boj.