Byla to svatba, která se navždy zapíše do paměti.

Ne kvůli luxusnímu dortu nebo krásným šatům, ale kvůli okamžiku, který změnil příběh dvou lidí a dojal každého, kdo byl přítomen.

Příběh Kateřiny a Michala
Kateřina kdysi byla plná života a energie – energická tanečnice a instruktorka. Její život však jedné deštivé noci změnila nehoda. Zlomená páteř, lékaři tvrdili, že nikdy už nebude chodit.

Její svět se zhroutil, ale Michal, tehdy jen její přítel, nikdy neztratil naději. Byl s ní v každém těžkém okamžiku, držel ji, když plakala, a povzbuzoval, když chtěla vzdát. A jednoho dne jí požádal o ruku.

Svatba a tanec plný zázraku
Čtyři roky poté, v kouzelném penzionu u rybníka, se konala jejich svatba. Všichni věděli, že jsou silný pár, ale nikdo nečekal, co přijde.

Po večeři DJ oznámil první tanec novomanželů. Michal přivezl Kateřinu na parket – seděla na vozíku, v bílé krajkové róbě a s květinami v náruči.

Pomalu začala hrát klavírní melodie, jemná a tichá. Michal ji vzal za ruku, poklekl a začali tančit. Jeho pohyby byly přesné a něžné, ona se usmívala a pohybovala rukama i hlavou.

Lidé plakali dojatím.

A pak přišel zázrak.

Uprostřed tance Michal tiše něco zašeptal Kateřině do ucha. Ona se zhluboka nadechla, položila ruce na kolečka vozíku… a pomalu, velmi pomalu položila nohy na zem.

A zvedla se.

Ticho. Šok. A pak udělala první krok.

Další. A další.

Opřená o Michala, ale sama.

Celá místnost zadržela dech. Někteří hosté plakali, jiní jen nevěřícně sledovali.

Kateřina později přiznala, že měsíc co měsíc tajně cvičila – fyzioterapie, bolest, pády, ale i naděje.

„Chtěla jsem, aby náš první tanec byl skutečně náš, abych udělala alespoň pár kroků po svých.“

Ten večer se její první tanec po čtyřech letech stal symbolem lásky, odvahy a nezdolné vůle.