Už třetím rokem jsem žil ve svém malém bytě na okraji Prahy. Měl přesně 33 metrů čtverečních – garsonka s kuchyňským koutem, sprchou a výhledem na parkoviště. Nebylo to hrozné, ale ani nijak zvláštní. Prostě funkční prostor bez jakékoliv osobnosti.

Jedno sobotní ráno jsem seděl u kávy, zíral do prázdné zdi a řekl si: „Dost. Takhle už to dál nejde.“

🛠️ Začíná proměna
Neměl jsem rozpočet na designéra, ani jasnou představu, jak má byt vypadat. Měl jsem jen chuť cítit se doma – opravdu doma. A tak jsem začal. Jednoduše.

První krok? Barva.

Vzpomněl jsem si, že mám někde váleček a tmavě modrou barvu. Natřel jsem jednu stěnu – a najednou měl pokoj hloubku. Na protější stěnu jsem si z palet vyrobil a připevnil dřevěné police. Starý koberec letěl z okna, pořídil jsem nový – měkký, barevný, živý.

🧠 Malé kroky, velká změna
Každý malý krok mě posouval dál:

• Vyměnil jsem nudné bílé závěsy za hořčicově žluté – a byt rázem ožil.
• Postel jsem přemístil blíž k oknu a spací zónu oddělil jednoduchým paravánem.
• Ze staré židle jsem udělal tyrkysový čtecí koutek.
• Na stěny jsem pověsil fotografie z cest, oblíbené citáty a plakát, který jsem kdysi koupil a nikdy nezavěsil.

A co bylo nejdůležitější? Začal jsem si tu změnu opravdu užívat.

🔄 Nečekaný výsledek
Byt se změnil – a s ním i já.

Ráno se mi vstávalo lépe. Začal jsem víc vařit, pozval jsem kamarády, atmosféra se proměnila. Z chladného, anonymního prostoru se stal útulný kout, kam se rád vracím.

Nešlo jen o nový nábytek nebo barvy. Šlo o to, že jsem vzal život do vlastních rukou – alespoň ten prostorový. A to mělo pozitivní vliv i na moji psychiku.

🪞 Závěr: Není důležité, jak velký byt máš, ale co z něj uděláš
Dnes si občas večer sednu s knihou, rozhlédnu se kolem a usměju se. Všechno kolem mě je moje práce.

Nemám luxusní apartmán. Ale mám svých 33 metrů čtverečních, které mi dávají klid, radost a pocit domova. A to je víc, než jsem si kdy dokázal představit.