Den, na který Lenka tolik čekala, měl být tím nejšťastnějším v jejím životě. Na zahradě rodičovského domu, mezi bílými květy, smíchem a slavnostní atmosférou, stála ve svatebních šatech, připravená říct své „ano“ Tomášovi. Všechno působilo jako z pohádky. Až do chvíle, kdy přišel Rex.

Rex – její věrný německý ovčák – byl po jejím boku už dávno předtím, než potkala Tomáše. Klidný, rozumný, milovaný všemi. Nikdy neštěkal bez důvodu, nikdy nikoho nenapadl. Jen Tomáš se mu spíše vyhýbal.

Krátce před obřadem, když se hosté začali usazovat, Rex nečekaně zavrčel. Ostře. A než kdokoli stačil zareagovat, rozběhl se a zakousl se Tomášovi do ruky – právě ve chvíli, kdy stál vedle družičky Lucie, Lenkiny nejlepší kamarádky.

Všichni ztuhli. Výkřiky, chaos, krev. Rex byl zadržen, Tomáš převezen na ošetření. Nikdo nechápal, co se právě stalo.

Lenka byla v šoku, ale dobře svého psa znala. Věděla, že Rex jedná pouze, když má důvod. Později si prohlédla záznam z bezpečnostní kamery. A všechno do sebe zapadlo.

Záznam ukazoval Tomáše a Lucii, jak se před několika minutami v ústraní objímali a líbali. Daleko od očí hostů. Ale ne dost daleko od Rexe, který celou scénu tiše sledoval.

A potom zakročil.

Svatba byla ještě ten večer zrušena. Lenka předstoupila před hosty a s ledovým klidem oznámila, že si nevezme muže, kterému nemůže věřit.

„Jediný, kdo dnes ukázal opravdovou věrnost,“ prohlásila, „byl pes.“