Vladimír S., 42letý automechanik z Voroněže, nikdy nepatřil k lidem, kteří běhají za doktory. Kvůli drobným příznakům mlčel. Raději si říkal „to přejde samo“ než trávil čas po nemocnicích. Takže když se mu na levém kotníku objevila zarudlá, svědící, oteklá oblast, příliš se neznepokojoval.

— „Určitě nějaká blecha, asi z chaty,“ pomyslel si. Potřel to alkoholem a pokračoval v dni.

Ale za tři dny se situace změnila.

Místo se proměnilo v bolestivou, nateklou masu, horkou na dotek, s pocitem pulzování. A co bylo nejděsivější — cítil, že se mu pod kůží něco hýbe.

Následující ráno, s nevolí, vyrazil k lékaři.

Zkušený infektolog, jakmile mu vyhrnul nohavici, okamžitě ustoupil.

— „To nejsou blechy. Musíš hned na infekční oddělení.“

Něco živého pod kůží

Po sérii vyšetření, ultrazvuku a laboratorních testů byla diagnóza šokující: v jeho tkáni byl živý parazit. Malé tělo, asi dva centimetry dlouhé, se pohybovalo pod kůží a reagovalo na teplo.

Diagnóza: larva tropické mouchy Dermatobia hominis — parazit vyskytující se pouze v Jižní Americe.

Ale Vladimír nikdy nebyl mimo Rusko.

Jak je to možné?

Později si vzpomněl: týden předtím obdržel balík od bratrance z Brazílie. Uvnitř byl ručně tkaný koberec z vesnice v Amazonii. Zřejmě se v tkanině ukrývala larva nebo vajíčko, které se aktivovalo v domácích podmínkách, když ucítilo teplo lidské kůže.

Tito paraziti dokáží proniknout pod kůži bez bolesti a několik dní se tiše vyvíjet — než tělo začne reagovat.

Chirurgický zákrok

Lékaři se nejprve pokusili o metodu udušení — vazelína na otvor v kůži, aby larva sama vylezla. Neúspěšně.

Následoval chirurgický zákrok v lokální anestezii. Malý řez, opatrné vytažení pinzetou — a larva byla venku. Živá. Pohyblivá.

Vladimír jen zíral, oněmělý šokem.

— „Tohle mi žilo pod kůží… celý týden?“

Ponaučení pro nás všechny

Štěstí v neštěstí — parazit byl odstraněn včas. Žádná infekce, žádné následky. Ale jeho příběh se rychle rozšířil: přes sociální sítě, v místních médiích, a dokonce i v lékařských časopisech.

Nejde jen o příběh vzácné infekce — ale o návyk, který máme všichni: ignorovat příznaky.

„Teď vím, že když tělo vysílá signál — nečekej. Reaguj.“

Kdyby čekal ještě pár dní, mohla by přijít vážná infekce, nebo dokonce amputace.

Dnes je Vladimír symbolem varování:
Někdy se za obyčejným štípnutím skrývá něco, co by si nikdo nepřál.