Klášter svaté Agáty, nacházející se v tichém a izolovaném údolí, byl po desetiletí považován za symbol duchovní čistoty, míru a přísné kázně. Ženský klášter, kam muži nemají vůbec přístup, existoval více než dvě stě let. Ženy, které tam žily, se věnovaly modlitbě, půstu, tichu a službě Bohu. Ale nic nemohlo připravit ani jeptišky, ani matku představenou na něco, co otřese základy jejich světa.

Všechno začalo tiše, téměř nepozorovaně. Jedna mladá jeptiška rozechvělým hlasem přiznala představené, že je těhotná. Neměla pro to žádné vysvětlení. Neopustila klášter, a podle jejích slov neměla žádný kontakt s mužem. Představená si nejdříve myslela, že jde o lékařskou chybu nebo psychologický blud. Ale když přišly další dvě, tři a pak více jeptišek se stejnou zprávou – klášter upadl do chaosu a strachu.

Klášter byl uzavřený ze všech stran – vysoké kamenné zdi, vnější kamery, přísný režim zásobování a nulová přítomnost mužů. Nikdo nedokázal vysvětlit, jak se něco takového mohlo stát.

Tajně nařídila matka představená instalaci skrytých kamer v různých částech kláštera: na chodbách, ve skladech, v knihovně a dokonce i v některých technických místnostech. Jejím cílem bylo jasné – zjistit, co se děje, než skandál překročí klášterní zdi.

Prvních několik dní záznamy neukázaly nic neobvyklého. Sestry plnily své povinnosti – modlily se, pracovaly na zahradě, četly, vařily. Ale osmý den kamera umístěná ve staré sklepní místnosti zachytila něco šokujícího.

Na záznamu je vidět, jak jedna jeptiška otevírá malá, skrytá dvířka za policemi s konzervami. Za nimi – dlouhý podzemní tunel. Brzy poté do tunelu vejde muž. Oblečený v pracovním oblečení, s batohem na zádech, pohybuje se sebejistě, jako by přesně věděl, kam jde. Následující záběry odhalují setkání s několika jeptiškami, na skrytých místech, s očividnou důvěrou a organizací.

Vyšetřování odhalilo, že muž byl místní řemeslník, který před lety pracoval na staré vodovodní instalaci v klášteře. Náhodou objevil tajné dveře – starý mnišský tunel postavený ve středověku jako úniková cesta. Místo toho, aby to nahlásil, začal potají přicházet – a očividně našel spojence v několika osamělých sestrách.

Když se vše odhalilo, zpráva se rozšířila jako požár. Média se chytla skandálu, veřejnost byla šokovaná. Někteří obviňovali církev z represe a nereálných očekávání, jiní odsuzovali jeptišky za porušení slibů. Byli i tací, kteří považovali řemeslníka za manipulátora – ale i tací, kteří v něm viděli jen symbol lidské přirozenosti.

Matka představená podala rezignaci. Několik sester opustilo řeholní život. Klášter byl uzavřen. Ale příběh zůstal – a to nejen jako náboženský skandál, ale jako otázka: může se člověk skutečně vzdát lásky, blízkosti, tělesnosti? A má víra znamenat odmítnutí všeho lidského?

Dnes stojí klášter svaté Agáty prázdný. Zdi jsou stejné, ale ticho mezi nimi je jiné – jako by šeptalo příběh, který přesahuje všechny dogmata. Příběh, který připomíná, že i na nejsvětějších místech zůstává srdce tajemstvím.