Jsem matka samoživitelka. Moje pětiletá dcera Lily je pro mě celý svět. Posledních pár dnů byla nemocná – měla rýmu, kašel a teplotu. Nic vážného, ale na školku to nestačilo. Do práce jsem ale musela. Proto jsem si najala chůvu.

Jessica.
Vysokoškolská studentka, klidná, milá, spolehlivá. Měla výborné reference, působila velmi důvěryhodně. Lily si ji hned oblíbila a mně se na chvíli ulevilo.

Ten pátek jsem přišla domů kolem páté. Čekala jsem smích z obýváku, pohádky v televizi, rozházené pastelky. Ale doma bylo…

Ticho.

Nepříjemné, podivné ticho.

Volala jsem: „Lily? Jessico?“
Nic. Žádná odpověď.

Prošla jsem celý byt – srdce mi bušilo, dlaně se potily.
Kuchyň – prázdná.
Lilyin pokoj – opuštěný.
Koupelna – ticho.
Obývák – bez známek života.

Zmizely.

Roztřeseně jsem vytáčela Jessičino číslo.
Jedno zazvonění. Druhé. Třetí… nic.
Znovu – tentokrát se ozvala jen hlasová schránka.

Začala mě přepadat panika. A pak jsem si všimla – chyběl Lilyin růžový batůžek. Ten, který si bere všude. Ten, kde má své hračky. A hlavně – AirTag, který jsem tam ukryla.

Okamžitě jsem otevřela aplikaci.

Chvíli se načítalo. A pak…

Letiště.

Zůstala jsem zírat na displej. Letiště? Jak to?

Popadla jsem klíče a vyrazila. Během jízdy jsem sledovala polohu – pořád letiště.
Kam ji vzala? Proč?

Na letišti jsem běžela přes halu, hledala růžový batůžek… a pak jsem je uviděla.

Lily, Jessica – a neznámý muž. Starší, držel Jessicu za ruku.

Zastavila jsem se, neschopná dechu. A pak jsem vykřikla:
„Co to má znamenat?!“

Jessica se otočila, Lily ke mně hned přiběhla. Objala jsem ji a držela, jako bych ji mohla každou chvíli ztratit.

Jessica něco koktala o návštěvě letiště, o „bratrovi“, o tom, že chtěla Lily jen ukázat letadla.
Ale proč bez dovolení? Proč nebrala telefon? A kdo byl ten muž?

Zavolala jsem letištní ochranku. Všechno jsem jim řekla. Muže zadrželi, Jessica brečela.

Později se zjistilo, že to nebyl její bratr. Byl to bývalý přítel. Člověk s kriminální minulostí. Jessica tvrdila, že ho náhodou potkala, že šlo o nedorozumění.

Ale já vím, že to nebyl jen výlet na letiště.

Kdybych neměla ten AirTag…
Kdybych nezareagovala hned…
Netuším, kde by moje dcera dnes byla.

Od té doby mám jasno:

Nikdy už nesvěřím svou dceru nikomu, koho neznám opravdu důkladně.
A Lily už nikdy nikam nepůjde bez mého vědomí. Ani na krok.